Týrání dětí

napsal: Kolektiv

Zprávy o případech týraných dětí na nás média chrlí až nepříjemně často. Většina lidí ve vyspělém světě vnímá týrání dětí jako nejhorší zločin, kterého se někdo může dopustit. Děti totiž vychovává velká část lidí a představa, že někdo může ublížit tomu bezbrannému tvorečkovi, který je na nás závislý a rodina má pro něj znamenat bezpečí před okolním světem, v nás probouzí ty nejpalčivější emoce. A nejedná se pouze o ženy, které jsou od přírody jistě citlivější, ale otřesné zacházení s dětmi nenechá klidné ani zástupce „silnějšího“ pohlaví, kteří by chtěli tyrana dostat do vlastních rukou a ukázat mu na vlastní kůži, co si dítě muselo prožít. Přestože je týrání dětí tragédií, lidská lhostejnost tomu velmi napomáhá. V reportáži o případu týraného dítěte nemělo okolí, a mnohdy ani rodina, tušení, že k něčemu tak otřesnému v jejich blízkosti dochází. Některé příznaky mohou znamenat, že dítěti je ubližováno, a nemusí se jednat pouze o fyzické, ale i sexuální nebo psychické týrání dětí.

Jak poznáte, že je dítě týrané?

Samozřejmě, že modřiny nemusí vždy znamenat, že je dítě bito. U dětí jsou pády a narážení do věcí, způsobující modřiny, na denním pořádku a pár modřin a odřených kolen k dětství patří. Pokud jsou vám ale některá zranění podezřelá, je dobré věnovat tomuto dítěti zvýšenou pozornost. Za týrání se nepovažuje pouze fyzické týrání, které je lépe odhalitelné, ale i psychické týrání, kdy je dítě kritizováno, slovně napadáno a ponižováno, dochází k poklesu jeho sebevědomí. Stejně tak soustavné zanedbávání dítěte (nedostatečná hygiena, absence úkolů, školních potřeb) je týráním.

Některé příznaky týrání

– popáleniny, nápadné modřiny nebo podlitiny
– apatie, stranění se kolektivu
– nechutenství
– zhoršení školního prospěchu
– agresivita
– plačtivost a přecitlivělost
– útěky z domova

Jak pomoci týranému dítěti

Všechny neopodstatněné příznaky v chování dítěte by měly vzbudit zájem o jeho problémy. Nemusí se jednat pouze o týrání, ale i rozvod rodičů může mít fatální následky a odrazit se v chování dítěte. Všímaví by měli být především lidé, kteří jsou s dítětem v nejužším kontaktu, např. učitelky, dětský lékař, ale pomoci mohou i sousedi, kteří mají pocit, že v rodině není něco v pořádku. Ozývá-li se z bytu nápadně často dětský pláč nebo dítě vídáte sporadicky, přesto že by mělo chodit do školy nebo školky, je dobré zkusit navázat komunikaci s jeho rodiči. Pokud pláče malé dítě, protože je nadměrně plačtivé a vy se s maminkou zastavíte na kus řeči, jistě vám ochotně sdělí, že miminko k pláči nemá důvod a že vyzkoušela už úplně vše. Děťátko je jinak v pořádku, čisté a maminku vídáte s kočárkem na procházkách a k dítěti se chová mateřsky, není důvod upozorňovat sociální úřad. Při jakékoli pochybnosti o chování rodičů k dítěti je naopak dobré obrátit se na sociální pracovnici, která rodinu navštíví a zjistí její funkčnost. V případě větších dětí je informovanost o lince důvěry velkou pomocí a prevencí smutných konců.

Týrání způsobí největší šrám na dětské duši. Děti přicházejí na svět jako nepopsaná kniha a čím hezčí budou zkušenosti v jejich dětství, tím lépe se kniha bude číst. Nebuďme proto lhostejní a zkusme zabránit té největší nespravedlnosti, která může dítě  potkat.

Užitečné telefony:
Linka bezpečí  Nadace naše dítě:  800 155 555
Linka bezpečí Dětské krizové centrum: 241 484 149

Přečtěte si také:
Jak ztratit vlastní identitu hned v dětství?
Když se z dítěte stane manipulátor
Výchova dítěte – strášák nebo hračka?

PDF verze (klikni pravým a ulož jako)