Proč neumím říkat NE?napsala: Lenka Černá „Proč vlastně neumíš říkat NE?“, ptala jsem se nedávno mého kamaráda. Půjčuje peníze kdekomu, nechává u sebe přespat přátele, o kterých ví, že ho stejně jen zneužívají. A když sám potřebuje, hádejte, jak dopadne. Věřím, že mnoho z vás prošlo kurzy asertivity a přečetlo si o mezilidské komunikaci mnoho knih. Tak proč se nám stále nedaří odmítnout druhého, pokud je to v rozporu s naším zájmem? Proč se necháváme zneužívat od našich blízkých, kterým je příjemné mít schopného příbuzného? Proč nám ty kurzy asertivity nepomáhají? Zkusme se dnes zaměřit na hlubší příčiny ne/umění říkat ne. Zapomeňte na logikuPokud máte kamaráda či blízkého, který je věčný poskok ostatních, zapomeňte na logické argumentování typu: „Nepůjčuj mu, stejně ti to nevrátí“. Takových logických argumentů již dostal určitě dost a vůbec nic mu neříkají. To, že neumíme říkat ne, je o našich emocích, nikoliv o tom, že bychom byli hloupí a nebyli schopni si uvědomit, že děláme chybu. Za neschopností odmítnout stojí jedna jediná emoce – strachVybavte si situaci, kdy například své sestře odmítnete její žádost o půjčení tisícovky na nájem. Jak tam stojíte a její obličej se zkřiví nepochopením. „Vždyť jsi mi vždycky půjčila“, říká a nechápe, co se s vámi děje. Nastává nepříjemná situace a vy musíte vysvětlovat. Proč jí nepůjčíte a že máte dost toho, když nepracuje. Váš vztah, který byl do té doby bezproblémový, se hroutí. Jímá vás pocit viny a strachu. Strachu ze ztráty blízkého, viny za to, že kvůli vám bude muset jít na ulici. Rozjíždí se kolotoč myšlenek, který se nedá zastavit. Kvůli těmto emocím raději půjčujete, kývete, i když nechcete. Vyhovujete, i když je vám to proti srsti. Za tím vším je jediné, a to je strach z toho, že budeme zamítnuti, nemilováni a nepochopeni. Raději ustoupíme, než abychom ztratili druhého. Vyhovění je však jedno velké sobectvíMnozí, kteří jsou věční posluhovači, se považují za spasitele světa. Za ty, kteří jsou chudáci a musí vyhovovat všem, aby je milovali a náhodou neodsoudili. A také je i my, kteří občas odmítnout dokážeme, považujeme za chudáky. Já jsem však zjistila, že vyhovování a podřizování se je jedno velké sobectví. Jak je to možné? Čí dobrý pocit uspokojujete, pokud vyhovujete druhému? Ten svůj, nemyslíte? Vy si oddychnete, že vás konečně netrýzní negativní pocit z odmítnutí. Ulevujete sami sobě, místo toho, abyste se postavili negativním pocitům a své vztahy vyčistili. Raději budete otrokem druhých, jen abyste se VY necítili špatně. A navíc, komu vlastně otročíte?Jsou ti, kterým děláte dobře na svůj úkor, skutečně ti, kteří by podrželi i vás, když se nebudete mít nejlépe? Půjčí vám také váš bratr své poslední peníze? Pojede pro vás kamarádka v noci, když vám bude špatně jako tenkrát jí? Ano? Pak je nejspíše vaše investice správná. Dáváte a vrací se vám. Myslím ale, že většina z nás je v té druhé skupině. Dává a nevrací se jí. Poté otročíte a vyhovujete těm, kteří vás jen zneužívají. Nevím, jak vy, ale já takové lidi nepovažuji ani za své přátele, ani za své blízké. A pokud se mnou přestanou přátelit jen kvůli tomu, že jsem jim nevyhověla, popřeji jim hodně štěstí. Vztahy by přece měly být vyrovnané a založené na vzájemné důvěře, společných zájmech, radosti a oboustranné pomoci. Nemám přátele pro to, abych využívala jejich dobroty. Mám přátele pro to, že jsou pro mě cenní tím, jací jsou a protože je mi s nimi dobře. Jak se tedy neschopnosti odmítnout zbavit?
Přečtěte si také: Stáhněte si:
|
Doporučujeme: Škola pro ženy.cz LenkaCerna.cz |
Copyright © 2015 MindCorp s.r.o. | O společnosti | Ochrana osobních údajů | Volná místa |