Typologie osobnosti

Každý člověk, který chtěl někdy v životě lépe poznat a pochopit sebe a následně druhé, se jistě setkal s termínem typologie osobnosti. Lidé se totiž různí svým temperamentem (tedy souborem vrozených vlastností osobnosti, které určují dynamiku prožívání a chování osobnosti), a to se nějak projevuje. Jiný vnitřní život, jiný způsob reakcí na podněty – co člověk, to jedinečná osobnost. Našli bychom však i rysy společné více osobám, a právě z toho vychází typologie osobnosti – jedná se o jakési zobecňování, o vyvozování závěrů na základě pozorování. Každá typologie pracuje s jinými měřítky – některá vychází z toho, jak člověk vypadá, jiná z lidských reakcí na podněty, další třeba z toho, je-li člověk orientovaný spíš na sebe nebo na okolí – možností je řada, protože pojem typologie osobnosti je v psychologii i běžném společenském životě často probírané téma. Kdo by taky nechtěl rozumět skrytým motivům lidského chování, předvídat, jak se kdo zachová a jak to dopadne, pochopit, proč nám někdo „leze na nervy“ a proč si naopak s někým maximálně rozumíme? Mít povědomí o typologii osobnosti se hodí i ve chvíli, kdy se rozhodujete, jakým směrem orientovat svou kariéru, nebo třeba při výběru životního partnera.

Antická typologie podle Galéna a Hippokrata 

Hned ta první, antická typologie, jejímiž tvůrci a zastánci byli Galénos a ještě před ním Hippokrates, předpokládala, že celkový duševní stav člověka závisí na množství a poměru mezi jeho tělesnými tekutinami – převládá-li v těle jedince krev, znamená to, že jeho temperament je sangvinický, je-li v těle nejvíc hlenu, jedná se o flegmatický temperament, nejvíc žluči představuje cholerický temperament a převaha černé žluči zase melancholický temperament. Z toho se pak odvodily povahové vlastnosti jednotlivých typů – sangvinici bývají dobrosrdeční, aktivní, veselí a společenští, svět vidí optimisticky a nemají problém se někým nebo pro něco nechat nadchnout. Nebývají moc sebekritičtí, zato překypují otevřeností a rozhodností, mají podnikavého ducha, rádi a často mluví. Flegmatici jsou klidní, někdy až apatičtí k dění okolo, vyznačují se pomalým tempem, lhostejností, ale i věrností a spolehlivostí. Jsou stálí, avšak působí dojmem, že je jim všechno jedno. Typičtí cholerici jsou výbušní a vzteklí, bývají podráždění, ale po výbuchu se brzy uklidní – celkově se neumí moc ovládat. Milují hodně a vášnivě, jsou prudcí a značně netrpěliví. Melancholici patří k pesimistům od přírody, ovládá je smutek, přecitlivělost a neschopnost se přizpůsobovat. Jsou dost plačtiví, tiší a lítostiví.

Tato typologie měla pár nedostatků, ale jednalo se o první ucelený systém, ze kterého následně vycházel např. I. P. Pavlov. Dělal pokusy se psy a povšiml si různých reakcí zvířat na různé podněty – z toho pak vyvodil čtyři typy „povah“, které přiřadil k antickým typům. Výsledek vypadá takto – typ slabý představuje člověka, který nevnímá dobře silné podněty – je přecitlivělý, snadno zranitelný, jinak řečeno melancholik. Typ člověka, který se často vzruší a na podněty reaguje nevyrovnaně, tedy typ silný nevyrovnaný, odpovídá cholerikovi. Typ, který vzruchy i útlumy střídá jen velmi pomalu, se nazývá typ silný vyrovnaný a nepohyblivý – jde vlastně o flegmatika.

A poslední, typ silný vyrovnaný pohyblivý, pružně střídající vzruch i útlum, je sangvinik.

Hippokratova typologie patří dnes už mezi klasické, je stále velmi oblíbená
a populární. Pokud vás zajímá, jaká „tělní tekutina“ převažuje u vás, udělejte si Eysencův test (např. na http://temperament.wladik.net/) – tvoří ho několik desítek otázek formulovaných britským psychologem Eysencem, podle svých odpovědí se na závěr dozvíte, jaký temperament a vlastnosti vám náleží – výstup je uspořádán v přehledném grafu, z něhož navíc také vyčtete, zda jste introvert či extrovert, tedy další typologický rys.

Psychologická typologie osobnosti podle Junga

Tato typologie dnes už také patří ke klasice – vychází z toho, zda je člověk orientovaný spíš na vnější nebo vnitřní svět. Podle toho rozdělil C. G. Jung lidi na dva typy osobností:

Extrovert, tedy ven obrácená osoba, se zaměřuje na podněty zvenčí – jedná se o otevřenou a praktickou bytost, která umí pracovat s realitou i lidmi, je společenská, zábavná a přizpůsobivá, nemá strach z budoucnosti. Oproti tomu introvert soustředí veškerou svou pozornost na svůj vnitřní svět – jedná se o tvora věřícího spíš svým subjektivním pocitům než objektivnímu názoru, o někoho, kdo je příliš uzavřený na to, aby zářil ve společnosti. Hůř se mu komunikuje, raději se drží v pozadí, má problémy s přizpůsobivostí, často je až moc podezíravý a opatrný. Před nepříjemnostmi většinou utíká, útěchu hledá v minulosti a ve „starých dobrých“ časech. Eysencův test a řada testů volně dostupných v časopisech a na internetu vám odhalí váš typ – většinou jde ale o dost zkreslený výsledek – neexistuje totiž úplně „čistý“ typ.

Biologizující typologie podle Kretschmera

Německý psychiatr E. Kretschmer na základě svých zkoumání zjistil, že existuje souvislost mezi stavbou těla a způsobem prožívání jedince. Somatotyp, tedy tělesná konstituce, a typ charakteru, to jsou dva základní pojmy této typologie. Kretschmer vysledoval i určité pojítko mezi tělesným typem a duševními chorobami. Následně vypracovaná typologie rozlišuje tři typy osobnosti na základě tělesné konstituce.

Pyknický somatotyp, který představuje osobu nevelkého vzrůstu, se silnou, zakulacenou postavou, oblými údy, vyklenutým břichem a kulatou hlavou, oplývá podle Kretschmera cyklotymním typem charakteru. To znamená, že se jedná o osobu inklinující k častému střídání nálad (na základě čehož má sklony k maniodepresivním chorobám), která je otevřená, dobrosrdečná, společenská, družná a má realistický pohled na svět. Somatotyp astenický (jinak též leptosomní) fyzicky působí velmi křehce – jde o vysokého a hubeného člověka s úzkými rameny, ochablým svalstvem, plochým až propadlým hrudníkem a ostře řezanými rysy. Odpovídá mu schizotymní typ charakteru, tj. vlastnosti jako nepřístupnost, nepřizpůsobivost, přecitlivělost, odtažitost, orientace na vnitřní svět. Tento typ bývá více ohrožen schizofrenií. Poslední somatotyp, atletický, má popis fyzické stavby svého těla už v názvu – vysoká svalnatá postava, široká ramena a úzké boky, malá lebka a protáhlý obličej. Odpovídá mu viskózní typ charakteru, což představuje osobu klidnou, odolnou, vyrovnanou, málomluvnou, spolehlivou, přizpůsobivou a věrnou, u které není prokázán sklon k psychickým onemocněním.

Kretschmerova typologie již dnes není používána, hlavně pro svou silně biologizující tendenci. Byla tu i snaha využít takovou typologii v kriminalistice a odhadovat s její pomocí typ zločince podle stavby těla, ale upustilo se od toho. Přesto měla Kretschmerova typologie řadu zastánců (i předchůdců), kteří se pokoušeli dát vzhled a povahu do souvislosti. Za zmínku stojí jistě Sheldonova typologie – vychází z Kretschmerovy typologie a rozlišuje typ endomorfní (tedy tukem obalený jedinec s povahou viscerotonní, která dává jedinci vlastnosti jako rozvážnost, společenskost či pohodlnost), mezomorfní (což znamená převahu svalové hmoty a somatotonní povahu s rysy jako energičnost, vitalita a přímost) a ektomorfní (kterou charakterizuje štíhlost
a cerebrotonní povaha, tedy množství zábran, samotářství, citlivost).

Podobně jako Kretschmerovu typologii, i tuto je nutno brát s rezervou – člověk se v průběhu života fyzicky mění, celkově je tato typologie tedy dost zjednodušující. Může snadno „škatulkovat“ lidi už na první pohled, což je v běžném životě často na škodu.

Fyziologická typologie podle Sprangera

Německý psycholog D. Spranger vycházel z toho, že člověk je determinován tím, po čem touží. Sprangerova typologie je vybudována na základě preferovaných postojů
a hodnot dotyčného – podle „žebříčku hodnot“ vyčlenil Spranger šest typů – teoretický (hledá pravdu), ekonomický (usiluje o materiální hodnoty a užitek), estetický (důležité jsou pro něj vlastní dojmy), sociální (je orientován na druhé), mocenský (touží po moci, chce se prosadit), ideový (potřebuje „věřit“). Na podobném principu je postavena např. i Hollandova typologie, která dělí osobnosti na šest typů podle povolání – jednotlivé skupiny (realistický typ, výzkumný, umělecký, sociální, podnikatelský a konvenční) mají podobné vlastnosti a hodí se pro výkon určité profese. Tyto typologie se v mnohém podobají těm, které jsou dnes užívány.

Chci znát svůj typ!

Hodláte-li zjistit svůj typ, nejsnadnějším způsobem je otestovat se. Pomineme-li volně dostupné a ne vždy seriózní testy v různých periodikách, sami si můžete zjistit svůj typ pomocí některé z odborných publikací (např. Typologie osobnosti Michala Čakrta, Jaký jste typ osobnosti? autorů David Keirsey a Marylin Bates či kniha Otto Kruegera
a kolektivu s názvem Typologie pro manažery).                                        

V současné době je jedním z nejpopulárnějších a nejefektivnějších testů ten, který vychází z typologie podle teorie MBTI – s tou pracují i výše uvedené knihy. Jedná se
o tradiční typologický model podle Junga, který více propracovaly I. B. Myersová
a K. C. Briggsová – „vytvořily“ šestnáct typů osobnosti na základě čtyř odlišných preferencí jedinců – jde o to, do čeho dotyčný investuje energii, jak zpracovává informace, jak se rozhoduje a jak organizuje vlastní život. Tento test vede k rozvoji osobnosti a usnadňuje orientaci hlavně v pracovním životě – proto je často využíván managery. Typologii, i sebedokonaleji propracovanou, je třeba ale vždy brát s rezervou – člověk se v průběhu života mění, je ovlivňován okolím, navíc každý z nás je jedinečný a neopakovatelný. Pro rozvoj osobnosti a celkové pochopení jedince sebou samým má však obecná typologie klíčový význam. Poznej sám sebe, hlásal nápis na delfské věštírně – a antické moudrosti platí dodnes.

Mohlo by vás zajímat:

Měsíčník osobního růstu zdarma
E-kniha „Jak si zvýšit sebevědomí“

Zdroje
O. Mikšík: Psychologická charakteristika osobnosti, Karolinum 2007
M. Vágneroví: Základy psychologie, Karolinum 2004
J. Hladík: Společenské vědy v kostce, Fragment 1996
http://cs.wikipedia.org/wiki/Temperament

PDF verze (klikni pravým a ulož jako)